Slovo ROBOT
Slovo ROBOT

Že by čeština mohla ostatním světovým jazykům darovat mezinárodně využívané slovo, o tom se v průběhu staletí snilo nejednomu jazykovědci a literátovi. Tím větší sláva byla, když se to nakonec jednomu z nich opravdu povedlo - díky Čapkově hře R.U.R. Kdyby Karel Čapek umělé bytosti ve své hře pojmenoval tak, jak původně zamýšlel – labor - celé to mohlo dopadnout úplně jinak. Na radu svého bratra Josefa to ale naštěstí nakonec byli právě roboti, kteří se v Čapkově dramatu vzepřeli lidské nadvládě a nevzdali se naděje v dobro. Nadčasový motiv si do světa našel cestu hlavně díky odvysílání inscenace BBC do britského éteru 11. 2. 1938. Paradoxně přesně v roce, kdy došlo k podpisu Mnichovské dohody.

autor fotografie: shutterstock.com

Kontaktní čočky
Kontaktní čočky

Opravdu cenný vánoční dárek celému světu přinesl na Štědrý den roku 1961 náš vědec a vynálezce Otto Wichterle. Na jednoduchém stroji poskládaném ze stavebnice Merkur vyrobil první čtyři kontaktní čočky. Hned po prvních testováních jich byl schopný vyprodukovat několik set týdně, na jeden pár mu totiž stačila necelá čtvrthodina – jaký posun oproti výrobě dioptrickým brýlí! Nejbližší měsíce po tomto objevu byl tím pádem program manželů Wichterlových jasný - střídali se oba u výroby čoček tak, aby ani chvilka času nepřišla nazmar. Zájem zahraničí o optickou novinku se významně zvyšoval, především z USA, kam také nakonec republika prodala za symbolickou cenu práva na výrobu.

autor fotografie: shutterstock.com

Polarografie
Polarografie

V den, kdy se Jaroslav Heyrovský pustil do pokusů s měřením proudu procházejícím kapkou rtuti na elektrodě, získala světová chemie vynikající analytickou metodu. Od toho momentu bylo poprvé možné zjistit přesné chemické složení jakéhokoliv roztoku s rychlostí a přesností do té chvíle nevídanou. Objev byl natolik zásadní, že si jím československý vědec jako první zasloužil ocenění Nobelovou cenou. Psal se rok 1959, uplynulo 25 let od vynálezu polarografu a Heyrovský byl za tu dobu nominován už osmnáctkrát. A konečně se to podařilo. Jak těžké bylo pro vědce východního bloku prestižní cenu v kapitalistickém Švédsku převzít, to už je zase jiný příběh.

autor fotografie: YANGCHAO / Shutterstock.com

Kaplanova turbína
Kaplanova turbína

Objevy světového formátu u nás vznikaly často tak nějak „na koleni“. Podobný příběh za sebou má i vynález Kaplanovy vodní turbíny. Přestože v budoucnu měl tenhle rotační motor vést k zásadnímu rozmachu výroby elektřiny, jeho význam musel brněnský profesor a vynálezce namáhavě dokazovat v řadě výzkumů i soudních procesů. Kaplan si kvůli nedůvěře oficiálních kruhů navíc musel veškeré zařízení laboratoře obstarat sám, a tak se svým výzkumem a vývojem nakonec skončil v obyčejném sklepě. První světová válka a také spory s konkurenty způsobily, že se jeho turbína dočkala patentu až v roce 1920. Naštěstí se tenhle podnikavý vědec nenechal těžkostmi nijak odradit, neustále vyvíjel a inovoval, za svůj život podal na své vynálezy 280 patentových přihlášek ve 27 státech světa.

fotografie: shutterstock.com

Štefan Banič
Štefan Banič

Rozmach letounů v 19. století přinesl vynálezcům novou výzvu. Vyvíjet a zdokonalovat zařízení, které by sloužilo k záchraně pilotů v případě nehody. Ačkoli (v USA žijící) slovenský zedník Štefan Banič nebyl v historii prvním, kdo by se výrobou padáků zabýval, svůj kus práce odvedl. Potvrdil to i americký úřad, který mu roku 1914 vystavil patent číslo 1 108 484 na unikátní padák. Oproti ostatním návrhům založeným na principu „deštníku“ nad hlavou, který brzdí rychlost přistání, přišel Banič s nápadem postroje se žebry a pružinami - nám dnes snad nejvíc připomínající Batmanův plášť. Ačkoliv se další cesta vývoje padáků vydala jiným směrem, Američané Baniče považují za předchůdce B.A.S.E. jumpingu.

autor fotografie: Evgeniya Moroz / Shutterstock.com