Dušan Samo Jurkovič
Dušan Samo Jurkovič

Architekt s nezaměnitelným rukopisem ovlivněným lidovou tvorbou. Básník dřeva. Dušan Samo Jurkovič rozesel svoje díla doslova po celé republice. Pustevny, Luhačovice, Hostýn, Brno, Bratislava, Myjavská pahorkatina, Lomnický štít… tenhle výčet architektonických skvostů by mohl ještě nějakou chvíli pokračovat. Domy i památníky, které navrhoval, se staly ikonami své doby, angažoval se ale i mimo oblast designu. Jeho celoživotním tématem byla podpora česko-slovenské spolupráce a vztahů. V roce 1947 se stal jako první československý architekt národním umělcem, dodnes je zřejmě nejznámějším architektem v celé historii slovenské architektury vůbec.

autor fotografie: UPVISION

Ema Destinová
Ema Destinová

Sopranistka Ema Destinová si užila opravdu krušné časy už na začátku své kariéry. Kritizovali tehdy její hlas i to, že není žádná prvoplánová krasavice. Rozhodla se vydržet a odměnou za to jí hudební svět ležel u nohou. Především ten zahraniční. Byla hvězdou, která se objevovala po boku největších hudebních velikánů. Miloval ji Berlín, New York i Londýn. Ten ze všeho nejvíc. V něm byla jmenována čestnou členkou Královské opery a vystoupila tam celkem 225krát. O to bolestnější byl pro ni návrat domů, kvůli podezření ze spolupráce s odbojem ji znovu za hranice nepustili a na piedestal slávy se jí po válce už nepodařilo vrátit. Jen její věrný Londýn ji ještě přivítal na úplně poslední vystoupení, 16. 10. 1928, k 10. výročí samostatnosti Československa.

autor fotografie: shutterstock.com

Alfons Mucha
Alfons Mucha

Král secese, malíř světového formátu, legenda, kvůli níž se výtvarnému stylu art nouveau říkalo Le styl Mucha. Do dějin umění se zapsal svými nezaměnitelnými plakáty zachycujícími (víc než cokoliv jiného) krásu žen a květin. Paříži stačil jediný obraz jeho múzy, Sarah Bernhardtové, a propadla kouzlu Muchova štětce. Jeho mistrovským dílem je cyklus 20 pláten zachycujících cestu Slovanů dějinami. Poslední tah na Slovanské epopeji Mucha dokončil v roce 1926 na zámku Zbiroh. Že měl ke svému národu opravdu blízko, dokázal i tím, že namaloval první státní znak novému státu, návrhy k první československé známce a k prvním bankovkám republiky. Kdybyste složili všechna platidla, která tehdy Mucha vytvořil, v peněžence byste měli 630 Kčs.

autor fotografie: spatuletail / Shutterstock.com

Ján Kadár
Ján Kadár

Ve dvou se to lépe táhne, ověřila si ve filmové tvorbě nerozlučná dvojice režisérů Ján Kadár a Elmar Klos. Za dobu vzájemné spolupráce se podepsali pod 8 filmů, jeden z nich výrazně předčil všechny ostatní. Obchod na korze získal jako vůbec první československé dílo Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Představitel hlavní role, Jozef Kroner, si na slavnostní předávání dokonce pořídil obleky za 17 000 Kčs (přes 11 průměrných platů tehdejší doby). Jaké zklamání bylo, když nakonec nedostal povolení odcestovat. Paradoxní zacházení čekalo na filmový skvost, který dokládal sílu československé nové vlny, doma: Gustáv Husák film ostře kritizoval a ve chvíli kdy měl tu moc, zavřel Obchod na korze na téměř 20 let do trezoru.

 

Gustav Nosek
Gustav Nosek

Celkem 650 loutek prý za svůj život vytvořil chebský rodák Gustav Nosek. Tou nejznámější a nejmilovanější z nich je Hurvínek. Nosek ho poprvé přinesl do plzeňského divadla 2. května 1926 jako překvapení. Ještě ten den, bez jakýchkoliv předchozích příprav, se Hurvínek ukázal na scéně po boku Spejbla. Okamžitě si publikum získal. Nejspíš i tím, že díky unikátnímu upevnění očí dokázal zvedat oči v sloup a tak neustále zpochybňovat každé Spejblovo slovo. Loutka z voňavého lipového dřeva je dodnes populární prakticky po celém světě, znají ji ve 30 zemích, na 4 kontinentech a mluví 22 jazyky (mimo jiné čínsky, arabsky nebo vietnamsky).

autor fotografie: islavicek / Shutterstock.com