Libuše
Zpět

Libuše

14.9.2018 -2.3.2019

Historická budova Národního divadla Praha

Opera. Bedřich Smetana - Josef Wenzig - Ervín Špindler

Režie: Jan Burian

bedřich Smetana  –  Josef Wenzig – ervín Špindler libuŠe Dirigent: Jaroslav kyzlink  |  Režie: Jan burian  Scéna: daniel dvořák  |  Kostýmy: kateřina Štefková  |  Choreografie: Petr zuska Sbor a orchestr Národního divadla Premiéry: 14. a 16. 9. 2018 v Národním divadle Úvahy nad tím, zda je či není opera Libuše vrcholným dílem Bedřicha Smetany v kontextu jeho ostatních zpěvoher či dokonce v kontextu celé české operní tvorby, zda a jak obstojí před bezprostředností Prodané nevěsty, před lyrikou a jímavostí Dvořákovy Rusalky či před emotivitou a dramatičností oper Leoše Janáčka, nejsou a priori na místě – vždy bude záležet na úhlu pohledu, z nějž se Libuše či kterákoli jiná proslavená česká opera hodnotí. Úhel pohledu, který Libuši přísluší nejpřirozeněji, je dán již samotným záměrem jejího autora a z něj plynoucí tradicí. Sám Smetana určil Libuši k provádění při slavnostních příležitostech, týkajících se života české společnosti, která se po roce 1860 začala v rovině kulturní, politické i hospodářské výrazně a hmatatelně emancipovat. Takovou příležitostí se stalo pro českou společnost nesmírně významné otevření Národního divadla, v roce 1881 nejprve dočasné a o dva roky později definitivní. Událost, která v symbolické rovině široce přesáhla úzký svět českého divadelnictví a stala se jednou z nejvýznamnějších předzvěstí pozdějšího dosažení samostatnosti v roce 1918. Stoleté výročí založení Československé republiky je tedy dnes pochopitelně zásadním momentem i pro samotné Národní divadlo a uvedení nové inscenace Libuše samozřejmým příspěvkem Národního divadla k tomuto historickému výročí. Žánrových označení, jimiž se snažíme Libuši charakterizovat, je vícero a jedním z nich může být i „scénický rituál smíru a očisty“. Od počátku Smetana v Libuši konflikty a protiklady neprohlubuje, jak by se od operního dramatika očekávalo, nýbrž záměrně hledá cestu k jejich včasnému smírnému řešení. Ať již jde o hlavní dějotvorný spor dvou bratří o otcovské dědictví či protiklady mezi mužem a ženou, přísnou spravedlností a vstřícnou laskavostí, mezi původem „z lidu“ a původem „urozeným“, mezi motivy světla a tmy, ohně a vody, vždy jsou tyto konflikty ve Smetanově opeře smiřovány v ústřední postavě kněžny Libuše, která není jen moudrou panovnicí, věštící Čechům slávu, nýbrž především očistným mytickým symbolem ženství  a mateřství, mírnosti a pokojného života. Uvedení Libuše bude spojené s vydáním publikace a výstavou ve spolupráci s Divadelním ústavem v Bratislavě a Institutem umění v Praze. Slavnostní repríza inscenace 27. 10. 2018 bude živě přenášena Českou televizí. Zvažuje se videopřenos premiéry na náměstí Václava Havla.

číst více...